Schüsslerovy soli

Objev Dr. Schüsslera

V 19.století učinil berlínský lékař, buněčný patolog a badatel Prof.Dr.Rudolf Virchow (1821-1902) převratný objev: zjistil, že se celý lidský organizmus skládá z množství nejmenších stavebních prvků, tělesných buněk. Ty přebírají všechny úkoly, kterým čelí naše tělo. Virchow rozpoznal, že bezchybné fungování těchto nejmenších stavebních článků je základním předpokladem pro naše zdraví. Pokud již buňka správně nefunguje, začíná se cesta k nemoci. Jak sám říkal: Podstatou nemoci je chorobně změněná buňka.

Na oldenburgského lékaře a homeopata Dr. Wilhelma H. Schüsslera (1821-1898) Virchowovy poznatky silně zapůsobily a pustil se do zkoumání, co vlastně buňky udržuje zdravé a výkonné.
Došel k výsledku, že každá buňka má svou specifickou potřebu ve velmi jemném zpracovávání živin. Tyto živiny jsou označovány jako minerální látky neboli "soli života". Jestliže je tento jemný, avšak životně důležitý přísun živin oslaben nebo přerušen, tak to má negativní důsledky na výkon tělesných buněk , což následně vede k poruchám funkcí, které mohou být zodpovědné za řadu nemocí. Schüssler dokázal, že určité minerální látky (minerální soli) jsou pro buněčnou výživu obzvláště důležité.
Objevil 12 takových minerálních solí a nazval je vzhledem k jejich velkému významu pro buněčnou funkci biochemickými funkčními prostředky.
Biochemie je tedy cestou, jak zajistit správné fungování buněk tak, aby nedocházelo k nedostatku či chybnému rozdělení minerálních látek.